No tak jsem si řekl, že zkusím oslovit nějakou ženu na ulici, když tady to jde dost pomalu. Jenže první kterou jsem oslovit a zrovna večer kolem 23 hodiny, se mně lekla a začla řvát v domění že jí chci snad přepadnout. Vytřeštila oči jako šnek,pak polkla a vyjelo z ní něco jako lidi von je chtivej, pomoc. Pak se zklidnila když viděla mou andělskou tvář s výrazem nechápavého debílka a sdělila mně, že na to není zvyklá a dala mně telefon s tím, abych zavolal ve vhodnější dobu, že se dohodneme. Další kterou jsem oslovil byla asi znuděná, protože koukala napřed vyjevěně a pak se dloubala v nose a zapálila si cigaretu a poprosila mně, jestli bych nepokračoval, že se to dobře poslouchá. Nakonec po asi deseti minutách vysvětlování, že motýli frčej, mně sdělila že bych ji nechtěl, protože má ďolíky v zadku a umělý prsa. Rázně odmítla, když jsem navrhl, že bych na tom zadku hrál kuličky. Jenže finální úlovek se blížil. Vidim blondýnu jako laň a říkám si no ta neuteče. Rozjel jsem plejádu slov ujištujících ji o nádherné postavě, o krásných očích a že by to byl hřích ji neoslovit a taková šance že se naskytne jen jedinkrát za život. Asi se jí to líbilo a usmála se s tím, že klidně procházku bere. No a šli jsme snad 100 Km. Byla trenovaná pošťačka doručovatelka. Já měl puchejře jako Brno. Když už jsem kulhal, sdělila mně, že budu asi retardovanej fyzicky a švihla mně na tvář polibek jako razítko a nasála tak, že mně vtáhla rajtky až do zadku,s pozdravem at se daří. No a pak balte holky na ulici. Už to nezkusim, třeba bych potkal sprinterku a ta představa mně děsí. Běhat se mně nechce.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
